Speculum Mundi III je hra pro hráče starší 18ti let. Herní prostor bohužel není bezbariérový, a i když hra není pro většinu postav výrazně akční, nachodíte nějaký ten kilometr, nějaká základní fyzická zdatnost se tedy hodí.
Zveme hráče, kteří si jedou užít silné příběhy, dramata, konflikty postav, ale ne tak úplně vyhrát - gamerství a volnému PvP hra úplně otevřená není.
Hra je otevřená i nováčkům: ne všechny postavy mají složité motivace a komplikovanou hru, takže i méně zkušený hráč je zvládne bez problému odehrát.
Hra se odehrává ve fikčním světě inspirovaném středověkou Evropou knih Husitské trilogie Andrzeje Sapkowského. Hráči tedy nemusí mít dopodrobna nastudované historické reálie, protože k nim hra přistupuje poměrně tvůrčím způsobem a ohýbá si je tak, aby se nám lépe hrály. Stejně tak ale nemusíte mít načtené knihy - hra probíhá o pár let dříve než děj prvního dílu, a navíc na Moravě, ne ve Slezsku. Se samotným příběhem knih tedy nemá nic společného - inspirovali jsme se hlavně obecným laděním knihy (čekat můžete podobnou atmosféru nebo třeba přístup k magii). Oproti historické realitě můžete počítat s magií, pověrami a nadpřirozenem, které promlouvá do lidských životů více, než tomu jsme z vlastního světa zvyklí. Na druhou stranu se ale pořád jedná o středověk a setkáte se tedy s pevnými sociálními hierarchiemi, náboženským fanatismem a netolerancí. Navíc jsou lidé poměrně otrlí a jistým způsobem omezení, většina z nich je chudá a ti, kteří peníze a moc mají, bývají prohnilí.
Tato hra se odehrává ve fantazijním středověku a hrajeme s prvky různých náboženství, a to ve zjednodušené a občas karikaturní podobě, upravené tak, aby hra bavila i hráče, kteří s náboženstvím nikdy předtím nepřišli do styku. Pokud má někdo problém s hraním víry, náboženství a s tím spojených témat, tato hra pro něj není vhodná.
U kostýmů se držíme ,,koukatelného minima”. Každý hráč má po celou dobu hry kostým, který co nejlépe vystihuje sociální postavení jeho postavy, a pokrytou hlavu. Naše postavy nepochází z řad vysoké šlechty, většina je přesně na druhé straně: buď má do kapsy hluboko, nebo jednu prázdnou a druhou vysypanou. Toto platí i v případě, že se jedná o šlechtice. Ačkoliv si o sobě často myslí, že jsou důležití, jsou daleko spíše zemani než páni. Krásné brokátové šaty budete muset nechat doma.
Část kostýmů vám půjčíme, ale náš sklad není bezedný a část hráčů si bude muset většinu kostýmu zařídit sama. Přibližný popis kostýmů (i s věcmi, které jsme schopní půjčit) se postupně objeví u medailonků postav na stránkách.
Historickou obuv neřešte. Stačí nerušivé a pokud možno pevné boty (ideálně pohorky, kanady…). Na zámku je docela dost schodů a někteří z vás se dostanou i do míst, kde není tak úplně čisto na podlaze, tak na to při výběru obuvi myslete.
Pokud bude součástí vašeho kostýmu zbraň, můžete si klidně vzít svoji - měkčenou repliku. Před hrou zbraně projdeme a pokud by byla nebezpečná nebo rušivá, vyhrazujeme si právo vám ji do hry nepustit. Pokud vlastní měkčenou zbraň nemáte, vůbec to nevadí - ty jsme schopní půjčit.
Se zbrojí a zbraněmi to ani u zbrojných postav nepřehánějte: akce není primárně bojová. Miřte spíš k tomu, co je praktické. Zbraně jsou drahé a u poddaných je rytíři neradi vidí. K postavě, která je ozbrojená ne jen pracovním nástrojem, se navíc ostatní chovají s respektem. Pro tehdejší lidi je to podobné, jako byste dnes o někom věděli, že má pod sakem pistoli.
Součástí kostýmů nejsou ostré nože! Ty prosím nechte mimo hru.
Ke kostýmu se vám bude hodit něco v čem můžete nosit drobnosti - žebradlo, kapsičku na opasku… historické oblečení nemá kapsy a většina z vás se během hry setká s různými drobnými předměty, které bude potřeba odnést nebo schovat.
Mimo hru prosím nechte všechnu elektroniku včetně mobilních telefonů. Pokud byste v průběhu hry potřebovali na telefonu něco vyřídit, vyřiďte to prosím mimo herní prostor. Fotografa máme vlastního, takže nebojte, fotky budou.
Hra je nekuřácká, ale mimo herní prostor vyznačíme jedno místo s popelníkem, kde se kouřit smí.
Vzhledem k bezpečnosti hry je po celou herní dobu alkohol (a všechny ostatní návykové látky) zakázán - hra může být občas docela akční a terén není úplně bezpečný. Kromě toho máme za to, že ožralého člověka hraje střízlivý lépe než ožralý a střízlivého o to více. Možnost popít s přáteli bude večer před hrou a na párty po hře.
Na spaní, uložení neherních věcí a případně i neherní oddechnutí vám slouží označené místnosti, které nejsou součástí herního prostoru. Prosím, neprozrazujte si zde vaše herní tajemství a zápletky! Pokud byste se sem potřebovali během hry zašít na delší dobu, řekněte to prosím někomu z orgů, ať vás případně zbytečně nehledáme.
Užívejte si hru za svou postavu, nejde o to hru vyhrát. Nehledejte díry v pravidlech, nemá to smysl. Výhrou každého z nás je silný zážitek a epická smrt je často lepší než perfektní výhra bez komplikací.
Hra se sama neodehraje. Snaž se rozehrávat situace a být kreativní a aktivní. I ten nejnáročnější rituál se dá sfouknout za dvě minuty jen s hrstí hlíny a kusem zmuchlanýho papíru, ale zážitek to nebude. Vytvoř silný zážitek nejen sobě, ale i ostatním. Hraj velkolepě, hlasitě a na místech, kde můžeš být viděn. Pokud se ti něco zdá příliš jednoduché, zkus najít zajímavější způsob řešení. Stejně tak, pokud máš pocit, že tvojí postavě všechno nějak moc vychází, zamysli se, jestli nenajdeš způsob, jak tiché vody kolem sebe trochu rozvířit.
V naší společnosti se většinou snažíme konflikty nevytvářet, a rozhodně je nevyhledávat, tady ale platí, že konflikt a drama je to, co dělá hru zajímavou.
Hrej podle cílů své postavy, ale jejich nesplnění nakonec může být pro hru zajímavé.
Vynech off-talk (neherní debaty), na ty bude dost času po hře.
Pokud zjistíš, že zrovna nemáš, co dělat vždycky se dá zapříst rozhovor s někým, s kým ses ve hře ještě nesetkal. Může se taky stát, že si otevřeš celou novou linku, nebo získáš informace, které by se ti mohly hodit. Také můžeš použít nějakou z doporučených cest k rozruchu, kterou ti nabídneme v listu postavy, případně jakýkoliv jiný nápad, na který zrovna přijdeš. Když si nebudeš vědět rady, stav se za někým z orgů - určitě ti poradí, jak dál.
Představte si následující situaci: V průběhu hry bude hráč, např. Jan Novák, otec od rodiny, civilním povoláním účetní, jehož zájmy jsou počítačové hry a lehká atletika, představovat charakter, který je součástí příběhu larpu - třeba postavu Karla.
Je potřeba mít na paměti, že hráč postavu pouze hraje. Pokud je Karel na vaši postavu celou hru hrubý a na konci vaši postavu zabije, neznamená to, že je takový Jan. A platí to i obráceně - pokud Karel a vaše postava prožívali romantický vztah, neznamená to, že tento vztah mezi Janem a vámi bude pokračovat i po hře.
Se svými spoluhráči se budete na akci potkávat jak herně, kdy budou ztvárňovat postavy, tak také mimo hru - třeba na poherní párty. Prosíme, abyste důsledně rozlišovali, jestli jednáte s postavou nebo s hráčem. Je naprosto v pořádku poděkovat hráči za to, že vaší postavě hrál dobrého antagonistu, ale už není tak dobré mu za to po hře vynadat nebo mu to vyčítat. Samozřejmě platí, že pokud vás hráč požádá, abyste se vyvarovali nějaké formy chování vůči němu i ve hře, tak jeho přání budete respektovat, protože chceme, aby se ve hře bavili všichni zúčastnění. Všechno uvedené se samozřejmě týká i cépek (nehráčských postav).
Fyzická a psychická bezpečnost hráčů má vždy přednost před hrou.
Pokud se ve hře ocitnete v situaci, kterou budete jako hráč vnímat jako příliš nepříjemnou nebo ohrožující a nechcete v ní pokračovat použijte slovo ,,STOP”. V takové chvíli vám spoluhráči umožní opustit herní prostor a nebudou pokračovat v dané scéně (nebo budou pokračovat bez vás). Ostatní hráči to pochopí. Vaše bezpečí je důležitější než pokračující hra. Po odchodu z nepříjemné situace můžete vyhledat organizátory a probrat to s nimi, pokud budete chtít.
Od toho tu jsme.
Heslo ,,STOP” použijte také ve chvíli, kdy máte pocit, že někdo dělá něco fyzicky nebezpečného (např. se příliš vžil do role a teď stojí na okraji střechy s jinou postavou, kde jí vyhrožuje). V případě zranění nebo něčeho jiného, podobně závažného používáme heslo ,, RUDÁ STOP”, které zastavuje celou hru do chvíle, než se situace vyřeší.
Pokud vám herní situace začíná být nepříjemná, ale chcete v ní ještě zůstat, můžete dát slovem “uber” spoluhráči najevo, ať je v dané scéně méně intenzivní (ať méně křičí, méně se vás dotýká...). Spoluhráč musí v každém případě vaši výzvu respektovat a přizpůsobit tomu svoje hraní.
Kdykoli budete chtít na delší dobu opustit hru, je dobré říci nějakému organizátorovi, stejně tak kdykoliv se ve hře nebo i mimo ni budete cítit nepříjemně, někdo bude překračovat vaše hranice nebo se ocitnete v situaci, kdy budete potřebovat pomoci, poradit nebo něco probrat. Orgové jsou tu pro vás a o problémech je lepší dát vědět, aby se daly řešit.
Prosíme vás, abyste bez vědomí organizátorů neodcházeli mimo prostory, kde se hraje (tedy třeba do vesnice), ať vás pak zbytečně nehledáme.
Po ukončení hry je naplánovaná krátká dobrovolná review, která slouží k tomu, aby se dalo v bezpečném prostředí vypadnout z postavy a uzavřít věci, které by se moc dostaly pod kůži.
Herní prostor je omezen na zámek a jeho bezprostřední okolí - trajdat po vesnici není potřeba.
Veškerá místa na která nemáš chodit jsou zakryta černou netkankou, kromě toho jsou zde nebezpečná místa obtažená červenobílou páskou - tam prosíme nechoď také, i když na první pohled nerozpoznáš zdroj nebezpečí.
K věcem se chovejte tak, aby se daly použít i příště. Vězte, že spousta věcí (včetně budovy) se zde dá použít díky tomu, že je někdo předtím nezničil. Některé herní předměty (knihy, dopisy…) postavy ničit mohou (nebojte se vytrhnout stránku z knihy nebo ji rovnou spálit), ale pokud byste chtěli zničit něco reálně cennějšího (třeba zbraň, nebo obraz na zdi) je lepší to sehrát jen naoko, a pak věc, jako zničenou, odevzdat někomu z orgů.
Každý hráč si ve spolupráci s námi vybere svou postavu, která má pevně napsanou minulost, charakter, vztahy s jinými postavami i motivace a cíle, tedy čeho chce dosáhnout a kam chce směřovat. Kromě toho jsou zde některé skriptované události, ale ne mnoho. Do hry vám tak budou vstupovat spíše jiné postavy se svými motivacemi a cíli, než vstupy organizátorů. Hra je koncipována jako ,,hrej si” a za inovativní řešení vám po hře ostatní určitě zatleskají.
Je tedy v pořádku si se svou postavou hrát a dělat hru vícerozměrnější, bohatší. Pokud budete mít pocit, že vaše postava momentálně nemá co hrát, že se nudíte, nebo jste na něčem zaseklí, vyhledejte organizátory - smrtky. Zkusíme společně vymyslet, jak vaši hru oživit. Pokud dostanete nějaký nápad, který by mohl výrazně ovlivnit hru takovým směrem, u kterého si nejste jistí jestli by hru ostatním nerozbil, klidně se přijďte zeptat organizátorů a ti vám většinou řeknou ano, nebo s vámi plán doladí, tak, aby dával smysl. Pro představu toho, na co je lepší už se zeptat a na co ne: poprat se s někým v hospodě a nechat ho pak v bezvědomí ležet ve škarpě je v pořádku, provést ozbrojené selské povstání už je spíš na zeptání.
Prosíme vás, abyste si listy postav dopředu dopodrobna přečetli a pokud v nich bude něco nejasného, obrátili se na nás. Listy postav také dostanete před začátkem hry vytisknuté, abyste se do nich případně mohli podívat i při hře, protože počítáme s tím, že ne každý má paměť jako slon. Během hry se taky samozřejmě dá na cokoli přijít zeptat.
Ve hře je spousta informací, které jsou některým postavám neznámé, ale jiné postavy o nich ví. Tato hra je pro mnoho postav právě o využití takových informací. Hra tedy není transparentní a prosíme, abyste v případě, že se před hrou nedopatřením dozvíte něco, co vaše postava nemá vědět, hráli, jakoby to postava nevěděla. A prosíme také, abyste před hrou ostatním hráčům svoje tajemství neprozrazovali. Překvapení se občas hraje lépe, když je opravdu překvapením.
Tajemství jsou tu ale k tomu, aby se s nimi dalo hrát, a proto je potřeba, aby (v pravý čas) vyšla najevo. To platí i v případě, že odhalení nějakého tajemství vaší postavě spíš zavaří než pomůže. I když tak vaše postava hru “nevyhraje”, celý příběh bude určitě zajímavější pro vás i pro ostatní.
Pokud budete hrát romantický vztah, vystačíte si s běžnými projevy intimity, jako jsou doteky (držení za ruce, pohlazení, objetí, polibek na tvář nebo maximálně polibek na rty).
Můžete se dohodnout na snížení této hranice (ne však na zvýšení), pokud to pro vás bude komfortnější. Je úplně v pohodě odehrát celou romantickou zápletku i bez držení se za ruce.
I v tomto případě se držíme záchranných slovíček “uber” a “přidej”, která můžeš přímo během hry použít, pokud by na tebe byla celá scéna příliš silná, nebo bys naopak rád celou situaci pořádně eskaloval.
Pokud nastane chvíle, kdy by měla vaše postava mít s postavou jiného hráče pohlavní styk, využíváme páskovou mechaniku. Postava, která ze svého kostýmu sundá pásek, je v tu chvíli nahá. Tak můžete pokračovat v intimní scéně, zároveň to ale dává ostatním hráčům prostor k vašemu přistižení. Po ,,obnažení” můžete dál hrát s běžnými projevy intimity, jak uznáte za vhodné, případně, pokud by vám to bylo komfortnější, si celou situaci pouze slovně popsat a dohodnout se na tom, co přesně se mezi vámi stalo. Pokud by došlo k tomu, že bude chtít vaše postava ze situace vycouvat dřív, než k něčemu došlo, tak ať uteče už ve chvíli, kdy se jí chtivý partner sápe po opasku. Ve chvíli, kdy objevíte dvě nahé postavy, je naprosto jasné, co se mezi nimi dělo a výmluvy, že k ničemu nedošlo, jsou už jenom výmluvy.
Mírnější, ale také dost necudnou variantou je odložení zavití, nebo pokrývky hlavy. V tu chvíli sice postava není nahá, už je to ale na pováženou, když vás tak někdo uvidí. Pro představu: odložení pokrývky hlavy u ženské postavy by se v dnešním světě mohlo rovnat třeba svůdně rozepnuté košili bez podprsenky.
I když akce není bojová, ve hře se vyskytují měkčené zbraně a postavy, pro které není násilí při řešení konfliktů ničím cizím. Ale protože se nechceme zranit jako hráči, dodržme následující pravidla:
Měkčené zbraně jsou pro hru ,,ostré” a tedy způsobují závažná herní zranění nebo smrt.
Nemáme nic jako zásahové plochy, hrejte prostě zranění tak, jak vám přijdou, vycházejte ale z toho, že naše zasazení není hrdinská fantastika a i říznutí do dlaně bolí. Navíc se ve hře stejně jako ve středověku nevyskytuje žádná zázračná fontána zdraví a následky zranění si postavy ponesou po zbytek hry.
Přizpůsobte případný boj fyzické bezpečnosti (i rána měkčeňákem bolí), nebodejte, neútočte neměkčenými částmi zbraně a neútočte na hlavu. Bojujte v bezpečném terénu a pokud se některý z vás dostane do potenciálně nebezpečného místa (křoví, okraj římsy,...), zastavte boj, upozorněte ho na to a nechte ho dostat se ven. Obecně se držte pravidla NK (= nebuď kretén) a pamatujte, že to, že si postavy chtějí navzájem ublížit, nemá znamenat, že si ublíží hráči.
Ne každá rvačka musí nutně končit (natožpak začínat) tasením mečů. Daleko častější (a pro hru zajímavější) jsou rvačky, z kterých si každá postava odnese pár modřin a pošramocené sebevědomí. Pro ty používáme náznaky úderů a úchopů - tedy RP/divadelní rvačku - která může i nemusí být dopředu domluvená. Její spuštění vždy iniciují slova ,,TVOJE MÁMA!” jako odpověď na libovolnou urážku. Rvačku bude možno si vyzkoušet v rámci předherního workshopu. Nebojte se rvačky rozpoutávat hlasitě a i kvůli úplným kravinám (zvlášť pokud to pro vaši postavu dává smysl), v našem civilizovaném světě sice i větší konflikty chceme vyřešit tím, že se nějak domluvíme, pro středověkého vesnického balíka bude ale daleko přirozenější (a pro hru zajímavější) rozbít někomu hubu.
U veškerého fyzického násilí vycházejte z toho, co by zvládly a nezvládly vaše postavy. Nejde tedy o šermířskou zdatnost hráče (pokud dvoumetrový lamželezo hraje slabého mnicha a proti němu nastoupí muší váha, která ale hraje zbrojnoše, který si prošel kolik bitek, měl by dopadnout souboj podle postav). Bojové schopnosti nebo neschopnosti jednotlivých postav se přesněji dozvíte v listu postavy.
O smrti postavy rozhoduje hráč sám. Pokud některá z postav utrpí zranění, které by ji mohlo zabít zůstane ležet, ale nemusí umřít. Pro ohledání jestli je přemožený mrtvý nebo ,,jen” zraněný mu zmáčkněte ruku. Pokud vám ji zmáčkne zpět znamená to, že je jen zraněný a v bezvědomí.
Při jakémkoli reálném fyzickém zranění zastavte boj heslem ,,RUDÁ STOP”.
Drtivá většina postav je v nějaké formě věřící. I když se liší pravověrností (od úplných fanatiků až po cyniky), vnější konání dodržují prakticky všechny. V rámci hry se tím pádem naprostá většina postav setká s nějakou formou liturgie - některé postavy mají na náboženství postavenou i velkou část hry. Pro porozumění bude většina textů (vyjma písní) čtena v češtině a kromě kratičkých průpovídek a gest nebude potřeba si nic pamatovat - vždy je možnost otevřít si nějakou liturgickou knihu a znalosti si osvěžit.
Zpěvy i ostatní součásti obřadů si vyzkoušíte v rámci předherních workshopů.
Vztah k víře je pro naše postavy, jako pro středověké lidi, velmi důležitým aspektem života. Tento vztah navíc narozdíl od toho, jak jsme na to zvyklí v dnešní době, prožívají ven: křižování, zaříkaní se svatými, přísahy při nich, ale i hlasité modlitby na veřejnosti jsou tedy u zbožných postav (nebo u takových, které to předstírají) velmi žádoucí, ale i u ostatních jsou celkem běžné.
Magie je peccatum mortale - tedy smrtelný hřích. To však některým postavám vůbec nevadí, buď tento zákaz považují za přežitek a tmářství a nebo se všem příkazům lidským i božským zvysoka vysmívají. I tak je však nebezpečné se s takovými věcmi příliš šířit mezi nezasvěcence. Pověry, amulety a podobné věci jsou mezi lidmi celkemběžné a, s výjimkou největších inkvizičních fanatiků s pěnou u huby, je většinová společnost v tichosti trpí jako hlouposti prostého lidu.
Pokud však dojde na vyšší magii, goetii a jiné temné věci je lépe o nich mluvit jen se zasvěcenými a dát si pozor, aby někdo neposlouchal za rohem. Uskutečnění temných rituálů, při nichž je mnohdy i sama Smrt vyvolána na tento svět, je pochopitelně zakázáno a tvrdě trestáno. To samozřejmě neznamená, že byste se měli podobným věcem vyhýbat. Právě naopak. Jak už bylo zmíněno výše, hrát potichu a opatrně vám zážitek neudělá.
Magii kromě toho nejde dělat jen tak někde. Je potřeba na ni mít speciální místo: okultum. Těch se v herním prostoru vyskytuje hned několik a ti z vás, jejichž postavy mají s magií co do činění, je poznají. Jejich popis společně s dalšími informacemi k čarování dostanou v listech postav.
Rituály, které vaše postavy nebudou umět na začátku se dají nalézt v knihách.
O něco méně zakázanou vědou je alchymie, i když jsou její adepti často podezřívaní z travičství a k magii je od ní jen krok. Ti z vás, kteří nebudou mít postavy schopné míchat lektvary, potřebují vědět jen to, že pokud vypijete nebo sníte něco zvláštní chuti, je potřeba zbystřit. U lektvarů platí, že čím výraznější chuť, tím silnější účinek. Ve hře využíváme tyto tři příchutě:
KYSELÁ (pravděpodobně citron)
Velmi kyselý lektvar je omamný, mírně kyselý omamuje jako těžké víno. Pokud takový lektvar vypijete, čeká vás blouznění, motání hlavy, výpadky paměti, halucinace a případně i ztráta vědomí.
SLANÁ (sůl)
Slaný lektvar je nebezpečnější - škodí zdraví a ubližuje vám po fyzické stránce. Pokud požijete něco výrazně slaného může být vaše postava i otrávena k smrti. V případě slabšího lektvaru vám nejspíš bude pořádně špatně, účinek se dá přirovnat třeba k otravě jedovatými houbami.
SLADKÁ (cukr)
Sladký lektvar působí jako protijed, podporuje hojení ran a působí jako životabudič.
Postavy, které na začátku hry míchat lektvary neumí, se to teoreticky mohou naučit z knih, případně od jiných postav.
Cílem tohoto larpu není šíření žádného politického narativu. I když jsou zde postavy, které ve hře šíří různé politické názory (některé i hrubě nepřijatelné), nejde nám o politickou propagaci, komentář či jinotaj. Ve hře některé z postav šíří myšlenky nepřijatelné, nenávistné nebo pobuřující, urážející smýšlení, gender, náboženství nebo rasu. Vše slouží pouze pro zajímavost hry a žánrové zasazení.
Ve hře se vyskytují peníze a pro některé postavy jsou docela důležité. Zároveň ale ekonomické postavení rozhodně není tak rovné jako dnes. Jsou zde postavy, které mají opravdu jen to, co mají na sobě, a to ještě na dluh, zatímco jiní si mohou dovolit rozhazovat hrsti mincí, i když spíš měďáků než grošů…
Důležité ale je, že peníze jsou tu pro hraní, ne pro počty. Smlouvejte, hrejte si nad penězi, protože koneckonců je zajímavější někoho potopit, a ne ho jen potichu podvést tak, že si toho ani nevšimne. A nebo když už, tak se mu s tím alespoň před kumpány vysmát.
Pro lepší představu, kolik co stojí: Většina středověkých lidí (94% jsou samostatně hospodařící zemědělci) se s penězi vlastně nesetkávala. Transakce řešili barterově, nebo pokud už se k penězům dostali, byl to pro ně opravdu jen prostředek směny (prodali něco a hned peníze utratili). Naše peníze jsou měděné parvy (jednotné číslo parvus) - kdy jeden takový má cenu zhruba dnešní dvacetikoruny (takže za pivo dáte dva až tři podle toho, jak moc ho hospodský pančuje) a čtyřiadvacet takových složí groš. Tucet grošů je tedy už pěkná sumička, před kterou se chudákovi protočí panenky. Kopu grošů pohromadě viděly jen ty movitější z našich postav - i ti totiž řeší spoustu věcí mimofinančně, pomocí slibů, pronajaté fyzické práce svých poddaných atp.
Organizátoři se budou během hry pohybovat v prostoru v roli smrtek (budou v černých nerušivých kostýmech s kápěmi a rozeznáte je podle symbolu přesýpacích hodin). Pokud něco nepotřebujete, tak je ignorujte (postavy je až na vyjmenované situace související s magií nevidí), jsou tu od focení a od hladkého průběhu hry. V případě, že potřebujete pomoct nebo poradit, smrtky vám pomůžou nebo vás na někoho nasměrují.
Může se také stát, že za vámi smrtka přijde a předá vám nějakou informaci, v tom případě ji poslechněte.
Části textu jsou převzaty od Dům v Kruzích a Cesty časem, děkujeme.